jinak také: pseudoexfoliační syndrom
Název PEX syndrom označuje soubor příznaků, které doprovázejí ukládání patologického zrnitého materiálu (pseudoexfoliačních hmot) na strukturách uvnitř oka.
Většinou ho nacházíme u starších lidí.
U pacientů s pseudoexfoliačním syndromem je poměrně vysoké riziko vzniku zeleného zákalu. Nutné je proto jejich dlouhodobé sledování.
Lidé s PEX syndromem se obecně špatně a dlouho rozkapávají při očním vyšetření. Obtížně se jim roztahují zornice po aplikaci mydriatik – není výjimečné i více jak hodinu trvající rozkapávání a i tak zornice nemusí být dostatečně široká.
Z tohoto špatného rozkapávání se vyplývají i větší rizika při nitroočních operacích, při nichž je nutno vidět do oka skrze (nejlépe pěkně širokou) zornici. Například při operaci šedého zákalu a mnoha dalších.
Z PEX syndromu plyne i jiné riziko pro operaci šedého zákalu. Je při něm totiž častá přítomnost volné zonuly (to znamená, že je uvolněn závěsný aparát čočky). Za této situace (pokud je zonula hodně volná) se může čočka snadno až celá „vytrhnout“ během operace. Případně pouzdro čočky, které se ponechává a implantuje se do něho obvykle čočka umělá, nemusí držet na místě a může se i v pooperačním období již s novou čočkou dislokovat. V těchto případech se pak volí jiný způsob uchycení umělé čočky v oku.
Pseudoexfoliační hmoty na přední ploše čočky
Bělavé pseudoexfoliační hmoty při okraji zornice u artefakického oka
Pseudoexfoliační hmoty při okraji zornice – detail
