Co to je?
Zánět spojivek je zánět tenké povrchové tkáně – jakési blanky, která se nachází na bělmu oka (bulbární spojivka). Stejná tkáň se nachází také na vnitřní straně víčka – té červené, kterou vidíme, když si například spodní víčko stáhneme prstem dolů (tarsální spojivka). Za normálních okolností je tato blanka prakticky průsvitná pouze s několika viditelnými cévami.
Projevy zánětu jsou již od starověku definovány pěti výrazy: calor, rubor, tumor, dolor, functio laesa. Neboli teplota, zarudnutí, otok, bolest, porucha funkce. Můžeme to vztáhnout i na spojivku. Při zánětu se jinak sotva viditelné spojivkové cévy roztáhnou – spojivka se překrví – zarudne. Tkáň spojivky se začne plnit imunitními buňkami a tekutinou – oteče. Pocity při zánětu spojivek zrovna příjemné nejsou – otázkou je zda bychom to mohli definovat jako bolest – ale alespoň její analogii ano. Funkce porušena také je – při zánětu mohou být poškozeny buňky produkující důležité složky slzného filmu, povrch spojivky může být až drsný a spojivka již nefunguje jako hladký „kryt“ pro oko atd. Zvýšená teplota tkáně při zvýšeném prokrvení pravděpodobně také bude.
Jak zánět spojivek rozpoznáme od jiných zarudnutí oka?
Vzhledem k umístění prakticky stejné spojivkové tkáně na oční bulvě i víčkách dochází při zánětu spojivek v naprosté většině případů k postižení jak oka, tak víček (zarudlé/nateklé je jak oko, tak vnitřní strana víček). Pokud je zarudlé pouze oko samotné a víčková spojivka je klidná, musíme myslet na jinou příčinu zarudnutí. Při zánětu spojivek je časté oboustranné postižení, byť asymetrické. Případně postižení jednoho oka po druhém.
Jaké známe příčiny zánětu spojivek?
Nejčastější příčinou zánětu spojivek je jejich virová infekce. Další častou příčinou je jejich bakteriální infekce. Oboje často navazuje na zánět horních cest dýchacích, či ho předchází nebo doprovází. Nemusí se jednat pouze o infekční záněty. Máme také alergické záněty spojivek, autoimunní záněty spojivek a další.
Jak se tyto záněty spojivek od sebe liší?
Při bakteriálních infekcích je častá tvorba hnisu. U virových bývá většinou pouze vodnatý výtok, případně s hlenem. Ne vždy je možno tyto dvě entity bez stěru a kultivace odlišit. Problém se stěrem a kultivací je však ten, že většinou než vyjdou výsledky, tak je zánět běžnými desinfekčními/antibiotickými kapkami zaléčen. Běžně se tedy neprovádí. Virové infekce na léčbu antibiotiky nereagují a samy odeznívají za dva až tři týdny. Bakteriální infekce se většinou po antibioticích zlepší během několika dnů. Pokud se nám zánět spojivek, který se nám jeví jako infekční, empirickou léčbou nelepší, přistupujeme ke stěru ze spojivek a kultivaci, případně k seškrabu spojivek na PCR k vyloučení chlamydiové infekce.
Záněty virové i většina zánětů bakteriálních jsou poměrně dosti nakažlivé. K zabránění přenosu infekce je nutné dodržovat přísnou hygienu. Mýt si ruce, v domácnosti používat zvláštní ručník, do očí si moc nesahat.
Dominantním rysem alergických zánětů je svědění a vodnatý výtok. Bulvy jsou skelného vzhledu. Tarsální spojivka bývá „načechraná“. Alergické záněty bývají časté od počátku jara do konce léta. Léčí se kapkami tlumícími alergii.
Ostatní typy zánětů spojivek, případně jiné afekce spojivek vypadající jako zánět jsou podstatně vzácnější a většinou vyžadují další vyšetření v.č. například biopsie ze spojivky.
Šipky ukazují na překrvení jak bulbární, tak tarsální spojivky.
Fotografie více druhů zánětu spojivek naleznete ve fotogalerii.
